Den osmý / Schází nám...

Osmý den schází nám? Spíš forma. Motám se tu po ostrově pět hodin a cítím, že schází!. Osmej den a dochází energie, to bych sem měl někde na zeď asi napsat. Králíček Duracell zpomaluje :-D.

Ráno zataženo a to i ve chvíli, kdy jsem vylezl z postele a roztáhnul závěs. Divný co? No nic, do kapsy sbalím větrovku do deště pro případ, že by začalo z nebe něco tekutýho padat, dam dvojitý espresso a vyrazím vstříc dalším dobrodružstvím.

Po cca třiceti kilometrech vidím v zatáčce periferně, že se někdo motá kolem auta. Brzdím, otáčím se a vidím dvě postarší dámy, jak se pokouší vyměnit píchlou(spíš víc jak slušně proraženou) pneumatiku. Mám čas, tak proč neudělat dobrý skutek... Najednou ze zatáčky vyjíždí Richard a mám rázem k ruce alespoň pomocníka - fotografa, pro dnešní reportáž ;-).

No, přiznám se, Niki Lauda by ze mě asi moc radost neměl, kdybych takhle v depu zevloval ;-)(a Tazio Nuvolari se svým temperamentem by mě stokrát proklel a vyhnal od auta :-D)... Ale místní holky měly radost a i jejich Žeryk se po chvíli ozval ze zadní sedačky. Ani jsem o něm do té doby nevěděl, asi černej pasažér ;-).

Vyjíždíme dál a po pár stech metrech vidíme proti nám valit skupinu.  Operativně(možná neprozřetelně;-)) měním tedy dnešní plán, který původně zněl: Formentor!  Otáčíme to za balíkem.
Po chvíli mám divnej pocit ;-) - jedou nějak rychle, si říkám, a otočím se na Richarda a říkám mu:... nestřídám, dovez mě tam, jinak nám dnešní zlatej kočár odjede :-D. Uff, jsme zpět ve hře. On je to fakt nějakej místní zlatej kočár. Skupinu si tu vodí jeden místní "vesničan" z Artá, jmenuje se Enric Mas... Pokud toto jméno neznalým moc nenapoví, tak si to hoďte třeba na Wiki nebo jinam, ať víte co je to za rychlíka!

Za dalších deset kiláků skupina zastavuje někde kolem Sineu v kavárně. Tak si říkám, já jedu dál... Ještě je brzo, v nohách mám necelý dvě hodiny jízdy. Nicméně začínám zjišťovat, že fouká nějak víc než obvykle a nebe je temný a nad horama evidentně prší... Stáčíme se tedy zpět na Incu a říkáme si z Ríšou, že kafe dáme v Allaro u další místní legendy Davida Muntanera(mistra světa na dráze) v jeho cyklistické kavárně Cycling Planet. 

Ne?! Zavřeno, nebe černý a začíná pršet... Jedeme na místní náměstíčko a dáváme bufet, schováváme se před deštěm a cca hodinu jsme zabalený v dekách jak indiánský babičky :-D... Když po necelý hodině sedáme na kola, Richard zjišťuje, že neřadí šaltr :-((!  Baterka v páce je kaput... Jo, není nad to, mít kolo v bordelu a řešit v sobotu, kde si koupím baterku 2032... No tak jedeme, dnes po třetí, do Incy a naštěstí v místním obchoďáku Eroski dostáváme potřebnou energii pro ovládání elektrickýho šaltru :-D.

Říkáme si, čau, a jedeme si každej na tu svojí stranu ostrova... Vracím se prakticky stejně, jako jsem ráno vyjížděl. Dnešní zamotaná etapa ale stejně stála za to. Svezli jsme se aktuálně s jedním z nejlepších cyklistů téhle naší cyklistický planety, no řekněte, kdo tohle štěstí má ;-);-);-).

Večer dávám saunu, bazén, pár piv a na závěr probíhá standardní obžerství u korýtek v jídelně...

Energie mám málo, baterky vybitý nejen v řazení, vím, je těžký držet vysokej standard příspěvků, když je člověk po cca 1100 kilometrech v sedle trochu opotřebovanej :-D. Ještě tak týden tady na kole a vrátil bych se mentálně do dětskejch let... Pardon, někam do jeslí jsem myslel, protože z dětskejch let jsem ani na sklonku padesátky nejspíš nevyrostl :-D ... Asi se to už nezmění.

Tak hezkou neděli a nezapomínejte, že v neděli ani pán Bůh nepracuje B-).

Cuba Libre