Den šestý / Křížová cesta

Klasický ráno - v šest vzhůru(hlava šrotuje jak mlejnek na strouhanku), takže start víceméně v pracovním stylu, což v tomto případě znamená pořešit v rychlosti nějaký maily a najednou je po 9h a utíkám na snídani.  Uteklo to jako nic a odbíjí desátá a já jdu do kůže... Jednu nohu v kraťasech, jednu ruku v dresu, v druhý mobil a s rukou omotanou kolem hlavy píšu Richardovi kam mají dnes namířeno? Nutno podotknout, že parťáci ze Sparty Richard s Tomášem bydlí na druhé straně ostrova ;-).

Můj cíl je jasnej - vydat se, jako každej rok, do Betléma! Jen letos stejně jako loni ne standardně před Vánocemi, ale až nyní v lednu. Nu což, zesnulí přátelé a rodina promine(už mě za ta léta znají)... lepší teď než vůbec! Svíčku už zapalovat nebudeme. Ten symbolickej plamínek hoří v hlavě...

Moje soukromá křížová cesta tedy může začít. Už je půl jedenáctý, tak do sedla! A do pr....!!!  Po 5 kilometrech proříznutá guma :-((!  Vracím se do servisu a cca o půl dvanáctý jsem znovu na cestě. Letmý pohled na display a...!? Najednou mi umírá Garmin. Říkám si, dneska nikam nejezdi ;-)... Nebo si raději vzít s sebou roli toaleťáku? Kdyby ještě přišla sr...? ;-)
Kluky tedy nakonec potkávám v Petře, dáváme rychlý velcome :-D kafe, skvělej koláč a valíme do toho Betléma, když bylo dohodnuto předem. Dudlajdá... :-D

Letíme po větru, místo betlémskýho světla nám svítí Oskar a chvílema je to snad i na krátký/krátký... 
V kopcích to pálí a je to paráda, to vám řeknu! Úplně skvělý je, že cestou z Artá do Betléma a zpět, cca 18 kilometrů, nepotkáte nyní vůbec nikoho. To je fakt klid a pohoda. Závěr cesty v olivovém háji a s ovečkama na políčkách - asi jak v ráji! ;-) Prostě tohle místo tady na ostrově miluju!

Tak jsme tady, kopec zvaný "rybářskej" jsme zdolali a už se můžeme nechat převézt do kostelíku na krátkou modlitbu... Každej si v tichosti pořešíme ty svoje sny a hříchy a valíme zpět do Artá... Je už dost pozdě a po rychlým občerstvení zjišťuju, že posledních 60 kiláků za světla nestihnu... Jako obvykle. Ještě že jsem zvyklej z domova jezdit po tmě a bez světel...B-). 

Jak to tedy dopadlo? Jsem zpět na hotelu už bez dalších komplikací a jo, i ten Garmin byl nakonec reinkarnovanej. A pak že se zázraky občas nedějí. Možná jsem to jako bonus vymodlil...:-D

ČAU ZASE ZÍTRA!

Cuba Libre