Giant liga aneb velká cena malých pivovarů.

Giant liga aneb velká cena malých pivovarů :)

Tak na tenhle závod jsem se těšil nejvíc ze všech dosavadních!
Velká cena piva, to je přece pecka! Pít ten živej malvaz hned po závodě? Ideál! :)
Jako ionťák do bidonu by to nebylo ono… ale po loňský zkušenosti jsem se fakt těšil. Jenže… jak to udělat, když jdu zítra na kolonoskopii a od rána mám už dietu? :) Od 16 h nejíst vůbec nic. Nejlépe.

Tak volám svému ošetřujícímu lékaři a kamarádovi a ptám se ho: co mám v plánu a jestli třeba gel v 18 h je ještě "v pohodě"? A jestli pár piv po závodě nebude průšvih kvůli medikaci? Odpověď byla asi jasná...
„Tvl, nechceš si dát jednou oraz? V klidu se připravit a odpoledne radši cucat Fortrans a večer být ready?“ Ale když prej jinak nedám… a počítám s tím, že začnu večer po návratu a nevyspím se… tak to časově dáme. „Jdeš zítra po poledni. Hlavně se tam nesmotej, je ti padesát, a nejhorší je přemotivovanej veterán, co si myslí, že je furt rychlej…“
No řekněte kamarádovi doktorovi, že jedete 250 km kvůli cca hodinovému kritériu, protože prostě pivo. To by asi nepochopil nikdo.... jen blázen v elasťákách  �
Tak jsem to vzal z jiný strany – jak ruskej stroj: velká spotřeba, žádnej výkon. Zkusím novej level – jet na lačno a po kriťáku tam nasypat pár limonád s pěnou jako předskokana Fortransu. Aspoň nějaký ty živý kultury. �
A jak to dopadlo? Skvěle! Pár piv s kamarády padlo, z Duratecu pana Stančíka a jeho obřího Garmina jsem si udělal pojízdnej pultík. Všechno zdokumentoval přítel a fotograf v jedné osobě – Tomáš Tesař. Díky za to kluci!
Ráno se cítím... vlastně super. Dokonale vyprázdněnej. Nevyspalej. Ale čerstvej a odpočatej, připravenej na trochu jinej závod.

Jo a mimochodem – i můj novej stroj Cinelli Pressure se mi včera trochu posmíval. Ale co, i kolo má právo na názor.

Tak hezkej den všem – a hlavně se z toho neposrat!