Trans brody 2020

Trans brody – 6.9.2020 – Zvole u Prahy od reportéra Filipa

MTB maraton na 50km, Trans brody, protože se tu jede cca přes 50 brodů a potoků, dobře 50 jich asi není, to přeháním, ale slušná koupačka to tady je!

Upřímně po včerejším marném výkonu na Zeleňáku mám dnes nohy jak gumový medvídky. Před startem volím hodinové rozjetí, nebo spíš projetí na kole, abych se trochu probral a aktivoval tělo. Dnes pojedu takzvaně na diesel, nic víc ze sebe zřejmě nevymáčknu.

Já osobně jsem tu po druhé a trať si vybavuji jako rychlou, nelehkou s technickými singly a kratšími, ale spravedlivými kopci.

Startovní pole je natřískaný na maximum, stoupám si do první lajny načeš se raději ani neohlížím kdo tu je, nechci si lámat hlavu s tím, jak to dnes bude těžké.

V 11:30 start, na bomby obkroužíme rybník na náměstí ve Zvoli a hned na úzkou cestu směrem z města. Hodně rychlý začátek, na štěstí jsem hned vepředu, nemusím se prodírat startovním polem, což je velké plus. Cesta přechází v klesající singl, tady vím že bude následovat první kopec, více méně rozhodující pro další vývoj závodu. Jedu ho ze třetí pozice, ovšem v půlce stoupání si musím jet své a první dvojka se mi lehce vzdaluje, ještě mě předjíždí jeden borec. Pro mě platí, jeď si svoje, nebo umřeš. Před koncem kopce jde přese mě ještě Petr Tatíček, ale tady už nejede pryč o tolik, takže čekám, že se někde na rovině sjedeme. Po tomto stoupání následuje první sjezd a trochu rychlejší pasáže, kde se dá nadechnout a srovnat si tempo. Za zády si vezu Lukáše Hofmana, kolegu Taťuldy. Sjíždíme se do trojice, ve které pokračujeme dál.

Kolem 20. km se k nám vrací jeden biker z vedoucí trojky a propadá se i za nás, teď jedeme o třetí místo celkově. Raději se motám na špici, jelikož si musím jet své tempo. V polovině závodu míjíme buffet a budou nasledovat rychlejší pasáže v lese, kde jsou v rychlém sledu brody, do jednoho z nich vjíždím v plné rychlosti a trefuju kámen na zadek, takže defekt. Nadávám si jakej jsem vocas, sakra ještě jsem se neponaučil, školácká chyba a ztrácím závod. Zastavuju, dofukuju, po pár metrech dofukuju podruhé a ještě stále nikdo další neprojel, skáču na kolo a teď se dostat zpět do tempíčka, v tu chvíli teprve ke mně přijíždí skupina 5 lidí, kam se řadím. Bohužel cca po 5. km zastavuji potřetí a opět dofukuju.  V tom mě míjí další skupinka, takže opět se zařadit a pokud to teď nebude držet, tak budu muset závod ukončit, vím že se blížíme k areálu závodu někde okolo 40. km, takže cesta do auta nebude takový problém. Jenže zadek na potřetí drží, nic vzdávat nemusím.

Na 40.km se tedy přiblížíme k areálu závodu, to ovšem není konec, zde se jen mihneme a následuje cca 4 km dlouhý singl sjezd pěkně do údolí, což znamená že poslední 4 km do cíle se jen stoupá, ještě před tímto sjezdem odjíždím ze skupiny, která mě dojela při třetím foukání zadku a jedu si své. Teď si to už jen užívám už mi o nic nejde.

Cílem projíždím 11. celkově a 5. v kategorii. Na tu výkonnostní bídu není co dodat. Zřejmě sem šel v posledních týdnech přes závit víc, než bylo potřeba a teď za to platím. 

Takže odpočinout, užít si pár tréninků bez intenzity, kafíčko, dortíček, v klídku skouknout panoramata a romantické západy slunce tohoto babího léta. 

Děkuji za fotky Lukáši Hofmanovi, který stíhal při závodě ještě fotit.