Belgický víkend

Minulou středu jsem hned po tréninku rychle zabalil a vyrazil směr Wetteren, kde bydlí můj kamarád a týmový kolega Hans Becking. Přede mnou bezmála tisíc kilometrů v autě, což jsem nakonec rozdělil na dvě půlky a zvolil ubytování v motelu nedaleko Kasselu. Na recepci už večer nikdo není a já se tak snažím dostat přes online check-in. Ten je však oblepený ze všech stran návodem na to a ono, z čehož nakonec chápu to nejdůležitější… že nefunguje. Vykoukaný a prošitý se dostávám po půl hodinovém boji s automatem na pokoj. Procházím uličkou divných lidí, rychle vyťukávám kód do dveří a zamykám se na pokoji. Ráno vstávám na pátou hodinu a vyrážím směr Belgie. Snídani na motelu neriskuji a volím jistotu v podobě menu na benzínce, i když ani tam nevím, jestli to byla dobrá volba. Vše zachraňuje až povolený doping v podobě pořádného espressa. Do Wetterenu dorážím před obědem. Malé jídlo a vyrážím s Hansem na kolo. Jsem úplně mimo, nohy mám jak zabetonovaný. Večer zaléhám do peřin jak Němci do úkrytu. V pátek ráno odjíždíme do Houffalize na Cross Country kategorie C1. Po projetí tratě se vracím k autu rozčarovaný, takhle pekelně technicky náročná trať jsem již dlouho nezažil. U nás je podobná divočina nemyslitelná! Za prvé by ji v takové podobě nikdo nepovolil a za druhé by nikoho ani nenapadlo vést trať přes takové šílenosti! Na startu stojí i Sven Nys. Hrozně jsem si s ním chtěl zazávodit. Plány se ale rozplývají hned v prvním kole po krkolomném pádu. V šoku projíždím depem a až za ním si uvědomuji, že mám přetočená řídítka a napůl prázdné pneumatiky. Zbytek závodu jsem jen likvidoval ztrátu, což v cíli stačilo na poměrně slušné 9. místo. V sobotu jsem rozlámaný jak snad nikdy, záda mě bolí a nohy na tom nejsou o nic lépe. Technická trať, pád a asi těch pár hodin v autě se na mě pěkně podepsaly. Vyrážíme protočit nohy a odpoledne relax v nedalekém Gentu. Hans mě bere do zdejší putyky s 250 druhy piva. Volím belgickou alternativu za Svijany a dávám se do klidu. Nedělní ráno křičí budík zas o páté. Dělám si sváču do auta, škrábu přední sklo od námrazy a pomalu vyrážíme na UCI Marathon Serie Rock d‘ Ardenne o délce 82km a s převýšením kolem 2200 metrů. Odstartovalo se jak na Cross Country, asi tak po necelém kilometru už zůstáváme pouze v pěti lidech. Nechápu co se děje a jen tak tak hákuju rychlík ve složení Pinto, Nissen, Massaer a Vastaranta. Každý kopec sprintujeme jako by na vrcholu čekal cíl. Sám sebe chlácholím, že to nemohou takhle vydržet celý závod a že jim přec musí dojít. Na každém kopci lepím ztrátu a modlím se, aby ta chvíle přišla. Na šedesátém kilometru se zastavil Vastaranta jak patník. V kopci nastupuje opět  Nissen a Pinto, bohužel díru už nesjedu a zůstávám pouze s belgickým mistrem Massaerem. Tomu v zápětí nastupuji z posledních sil a pomalu ho odpojuji ze svého háku. Poslední kilometry jedu ve schíze že mě někdo dojede zezadu. Jedu podlahu a přesto se mi zdá ta tisícovka metrů nekonečná. Cíl jsem proletěl na třetím místě a ani nevím jak jsem se do něj dostal. Prošitej a spokojenej v cíli ulehám na zem. Teď mě čeká jen se dostat z Houffalize domů k nám na sever. Kde mě čeká odpočinek, dlouhé dva dny a pak zas do plných na Bedřichov! Dík a ahoj Ňůmi Výsledky:

• Soren Nissen   3:05:34h
• Luis Pinto 3:07:07h
• Jiří Novák 3:07:51h
• Joris Massaer 3:09:06h
• Tim Bohme 3:09:49h

[gallery ids="7648,7647,7646,7645,7644,7643,7642">