Na sever k majáku ... den třetí a čtvrtý

Další dva dny cesty, která mě vede až k Severnímu moři … a cíl už začíná být na dohled ;)

Den třetí. Počasí opět přeje a tak po snídani a s plným žaludkem vyjíždím, stejně jako naše lebka, s úsměvem :) Rána jsou sice jen lehce přes 10 st, ale i dnes stačí návleky na ruce, za chvíli se ohřeju, doslova …

chvíli zastavuji, abych si odskočil a míjejí mě dva silničáři. A to bych nebyl já … podřadím, zaberu a za chvíli je i s tím svým naloženým karavanem dojíždím :) využívám jejich společnosti a vezu se alespoň několik kilometrů v háku.

Po pár nudných silničních úsecích dojíždím do města Havelberg. A zanechávám na místě podpis. Někdo nechává drobečky, aby našel cestu zpět, já tradiční lebku :)

Jen se rychle porozhlédnu po městě, na chvíli sesedám a urovnávám švy, je potřeba ladit a reprezentovat na úrovni :) Mrknu do mapy a pokračuji dále.

Jenže díky rychlému mrknutí jsem chybně odbočil a neplánovaně dojíždím k přívozu. No co, vracet se nebudu, tak se už tady přesouvám na levý břeh. Na palubě dostávám od německého turisty dotaz na mého Diverge, „Es ist ein E-bike?“ Tvl, nein, kein E-bike! odpovídám slušně, ale důrazně :D

Vyrážím z přívozu směrem k městu Seehausen. Těsně, ale dostihne mě přeháňka. To nic nebude říkám si. Omyl, po chvíli šlapu v tretrách vodu … no nic a nadávám jen sám sobě. U Seehausenu už pomalu osychám …

a potřeba doplnit energii mě nutí zastavit. Vidím už tu naši lebku trochu rozmazaně …

a tak echt německé občerstvení přichází vhod :)

Pokračuji dál, cesta do cíle ve městě Hitzacker nepřináší nic zajímavého a dlouhá stezka lesem je alespoň malé zpestření. Dalších 30 km mě drtí protivítr a poprvé mi to chvíli nechutná. I hlava má zase na chvíli pitomé myšlenky, ale …

přejde to a postupně se znovu dostanu do tempa, dojíždím v klidu po 155 km do hotelu. Mimořádně i já využívám fén na pokoji … k sušení treter :)

Nenápadně, jako vždy, propašuju Diverge na pokoj :)

trochu se „zkulturním“, přezuju do suchého a usedám v hotelové restauraci zapít třetí etapu.

Nohy už dnes přece jen cítím a tak to brzy balím a zapadám do postele .. Vuelta a gumídci :D co víc.

Na rychlé usínání beru z pokojového baru sklenku vína :) pro dnešek konec.

Den čtvrtý. Po brzké snídani nacházím svůj stroj na parkovišti :) a tradičně v 8 hodin vyjíždím. Dnes jedu mlhou, že by i vodník Kebule záviděl. Mlha se drží více jak hodinu cesty, kde, světe div se, jsou i stoupání :) Díky tomu se rychle dostávám do provozní teploty.

Pro jistotu vyběhnu na rozhlednu Kniepenberg, kterou míjím po cestě …

abych jako Jeníček s Mařenkou chytil správný směr :)

Počasí se zase vyladí a už chvíli po obědě dojíždím do Hamburku nebo spíš do čtvrti Harburg.

Projíždím část přístavu se sběrnou použitých kotev a říkám si, když už jsem tu, vezmu to ještě do centra Hamburku. Kdo ví, kdy sem zase pojedu.

I přes zákaz se dostávám ke Kattwybrücke, ale tady mám stopku. Pro pěší a cyklisty zavřeno. Sakra. Normálně bych to risknul, ale přítomná polizei můj plán mění, vzdávám pokus a vracím se zpět. Nabírám směr město Jork.

V Jorku, městě, které je v jedné z největších ovocnářských oblastí v Evropě, obhlížím místí cyklo prodejnu. Aston Martin za výlohou mě přinutil zastavit. Se zhodnocením, že to zase taková raketa není, pokračuji dál.

Najíždím zpět na stezku a šlapu podél břehu Labe, které mě bude provázet až do dnešního cíle. Hlava odpočívá a tělo pracuje a posouvá Diverge dál na sever.

Od Labe mě místy dělí ovocnářské sady, za chvíli mám dres a pak i žaludek plný jablek a hrušek :)

Před pátou hodinou je 165 km za mnou a to znamená, že jsem i dnes v cíli, cca 50km od Hamburku, v hanzovním městě Stade.

Po ubytování v hotelu a odstrojení kola se v sedle vracím zpět, mezi historickými domy, do centra ...

projíždím kolem části přístavu dále, kde mě policistka decentně upozorňuje na zákaz jízdy do 18h. Jakmile zmizí za rohem, nasedám a nabírám směr k místu, kde naplním žaludek.

Je čas i na malý servis mého věrného oře, s pomocí skladného mechanika :) ...

a na chvíli rozmotat a nechat odpočinout i mé pohonné ústrojí.

Dnešní etapu zapíjím stylově známou značkou z Hamburku a ochutnávám jejich speciality s výhledem na městský přístav, kde kotví technická kulturní památka, muzejní loď Greundiek ...

na místě zůstává, jak jinak, náš podpis :)

Kličkuji zpět do hotelu a v celkové pohodě uzavírám čtvrtý den. Počasí vychází, dnes bez deště, nebloudím, kolo jede a tělo, přesvědčte se sami, je stále v cajku :)