Den devátý / los grupos laktátos

Poslední den. Nohy mám tvrdší, než měl Hašek betony. Spíš, jak psal P.Bezruč/Ostrava: ... svaly mi v železo ztuhly...(jen z těch vlasů, vousů a obočí mi nevisí ty rampouchy uhlí :-D). A do toho na pláži potkáváme polskou grupu kolarzskou...

... a cestou směr San Salvador/místní svatý kopeček nabíráme ještě mistra všech mistrů, legendu Erika Zabela!

Erik je pořád stejnej a pořád stejně mu to jede ;-).

Valíme... Po prvních 100 kilometrech máme průměr 35km/h! Vítr zběsile fouká a stejně zběsilé je i tempo bratrů od sousedů. Pewnie chcą być dobrze przygotowani do sezonu wyścigowego.

Svatí se smilovali - jsme tu! ;-)

Přemlouvám nohy na těch pár posledních metrů...

Hlavně aby mi ještě požehnal na cestu zpět!

... jdeme to obhlídnout.

Na vojně se tomu prý říkalo síň bojových a revolučních tradic. ;-)

Všechny síly jsou v pr.... ! Nezbývá, než zastavit na 130.kiláku v Bunyola na kávu, ...

... chvilku si zde odpočinout a podvědomě už se pomalu začít loučit s ostrovem.

"... to hraješ kelímky?", ptá se mě místní povaleč a playboy Eda(spíš pobíječ much flájboj, jak ve Veteránech:-D)

"To je tady zakázanej hazard???", odpovídám mu otázkou.

Došla šťáva, shořely brikety, zásobník mám vystřílenej jak kosovskej partyzán, kafe vypitý, pokladna prázdná...;-), ani tomu compu už se nechce počítat.

Cestou zpět po pláži se loučíme s cyklisty, mořem a sluníčkem...

Ještě poslední(?) pivko.

Jo, byli jsme tady a snad zase budeme! ;-)

Tak zase někdy na shledanou, bando jedna! Děkujeme vám za sledovanost našich reportáží psaných občas téměř "na oprátce" ;-)... Hezké dny všem, Cuba Libre a kolokrámníci.