Grupo amigos de laktátos

Nejste sami, komu se stýská po reportech našich dopisovatelů z loňské a letošní Mallorcy. I my jsme rádi, když se můžeme o naše zážitky podělit. Cyklistika není jen o tupém hltání tréninkových dávek, ale zejména o poznávání nových lidí, nebo i nakouknutí pod masku jiných, o kterých se při běžné jednodenní jízdě, nebo při závodě prakticky nic nedovíme. Popravdě ale bylo toto odmlčení způsobeno zcela jinou situací. Prostě nastal čas na opravdový trénink a po takovém již nezbývají síly na cestu k Tonimu do baru a sepisování zážitků u pivka. Napravit se to pokouším tedy až po týdnu. Na ostrově s malými přestávkami trávím již třetí měsíc v soustavném tréninku a není proto divu, že i na mě přišla deprese z toho, zda má to moje honění za obzorem a vrcholky kopců vlastně význam?! Jestli nejsem na takovou dobrovolnou torturu již trochu starej. Jediný, co vím zcela jistě, je fakt, že po návratu domů na chvíli zpomalím a pro jistotu zkontroluju v občance datum narození. Rituálními postupy pak bude třeba navodit vědomí jiné dimenze a hlavně vyhnat z nohou všudypřítomný laktát. Jak říká Radek Béča, můžeme si zde pomalu otevřít "mléčnej bar", po každém tréninku se víc a víc cítíme jako fanklub skupiny přátel laktátu. Kdeže jsou chvíle, kdy se ostrovem valila tam a zase zpět velká skupina česky švitořících jezdců, teď probíhá většina tréninků o samotě, každý z nás trénuje to co právě potřebuje. Bývalá ekipa z prosince a začátku ledna se již "rozprchla" do všech světových stran. Krosařům sezona pomalu končí, dráhaři s pražské Dukly tu ladí poslední detaily a pilují formu před nadcházejícím mistrákem světa a bikeři se stěhují za prvními závody jako Cape Epic. Nutno také zmínit, že právě včera začal Mallorca Chalange a čeští krajánci z NetAppu a Quick Stepu zde budou vstřebávat první závodní kilometry. Včera jsme v Palmě byli na kriteriu pozdravit Honzu Bártu a popřáli mu mnoho štěstí do dalších dní. V úterý a ve středu by se měl zase ukázat v plné formě náš další kamarád Zdeněk Štybar a jsme zvědaví, co předvede po nedávno skončeném mistráku v cyklokrosu. Docela bych si na něj vsadil, osobně si myslím, že klukům ukáže v kopcích kdo je tady pánem, je to vlastně už nyní místní vesničan . A co kluci z Kolokrámu? Jezdíme denní dávky okolo 6 hodin a snažíme se trávit většinu času "zabudovaní v kopcích". Zatím je to stále více méně v klidu a snažíme se zbytečně nepouštět do větších akcí. I když je fakt, že občas je to těžký, udržet se na uzdě. Stále sám sobě opakuju, že je čas a že je to taky definitivně poslední sezona, kdy se chci o něco pokusit a trochu si zazávodit. Pověřil jsem proto patřičnými instrukcemi i Radka, pokud začnu blbnout, má mě na to upozornit a když to nepomůže, chytnout za sedlo a vrátit zpět na zem. Nemyslím tím, aby mě poslal k zemi, ale aby mi dal najevo že je dost času na to se předvést, když hrdinů jsou dnes plné hřbitovy. Vždyť šampiona dělá hlavně umění závodit a ne jen dřina v tréninku. To je věta Honzy Železného, kterou není špatné si občas zopakovat . Za týden máme prozatím okolo 900 najetých kilometrů a před sebou druhou půlku soustředění. Dnes byl v plánu můj oblíbený Betlém, kde jsem měl jasný plán – prohnat se touto periférií jako draci a vzpomenout přitom na mojí Elišku. Nazítří, pokud počasí dovolí a nebudou se nám moc plést do cesty profíci s konvojem aut, zdoláme Sa Calobru a chybět nám tak bude do deníčku už jen Formentor. Na tento maják jsme letos ještě nedorazili. Předposlední den dáme výlet přes Calvii a Andratx a domů pojedeme s tím, že nezůstala žádná destinace na ostrově, kde by se Kolokrámská smečka letos neprohnala. A když k tomu všemu vyjde počasí a bude hezky tak to nebude mít chybu! Ta vůně zdejší přírody, to je věc Vám řeknu, mořskej vzduch a slunce když vám nad hlavou pálí ... To je fakt nejvíc. Cuba Libre [gallery link="file" ids="7270,7269,7268,7267,7266,7265,7264,7263,7262,7261,7260,7259,7258,7257,7256">