L´ Etape Bratislava okem Svoboďáka

L´ Etape Bratislava okem Svoboďáka Když se narodíš jako dvoutakt/rozuměj Trabant :-D/, nemáš moc šancí dostat se na závody pro velký kluky... Na závod, jako je třeba TDF... Prostě nemáš žádnou šanci, jen to pár let trvá, než to pochopíš ;-)... Mezitím ale trénuješ, závodíš a čekáš, kdy přijde konečně ta forma. A to necháváš často přes noc otevřený okno v ložnici, aby když náhodou utahanej zaspíš a forma začne klepat, tak aby mohla dovnitř :-D.

A protože je poslední dva roky kolem l´Etape trochu haloo a z cyklistiky se tak stává pomalu novodobý golf, přijal jsem nabídku kamaráda Petera, vydat se s ním na Slovensko, do jeho rodné vlasti na jeden ze závodů, které se dnes konají hned v několika zemích Evropy. Tak konečně budu moci nasát a ochutnat tu atmosféru TDFB-)! Beru s sebou jako dalšího spolucestujícího i kamaráda Zdeňka... Ve dvou se to lépe táhne, ve třech ještě hůř :-D(jak kdysi prohlásil přítel Jaroslava Haška Zikmund Matěj Kuděj)!

Když si tak vzpomínám, tak jsem vlastně již jednou, před spoustou let, nasál podobnou atmosféru, a to když jsem startoval na Tour de Hungary :-D... Jo, v Maďarsku. Byl to závod pod agenturu ASO, a tak jezdilo před námi i doprovodné auto Festina s časomírou a královské etapy se tenkrát účastnil i bývalý ředitel závodu Jean-Marie Leblanc... Takže to mám tentokrát v Blavě vlastně jako druhej pokus ;-).

Na předměstí Bratislavy jsme dorazili již v pátek a zůstali tak na dva dny jako hosté našeho přítele Františka, bývalého závodníka a harcovníka :-D. Byl tak čas na aklimatizaci, pivo, pivo, aklimatizaci, projetí si části tratě a zase pivo ;-). Ten odpočinek, na který nejsem zvyklej, mě celkem vykolejil a rozhodil můj ustálený biorytmus. Vstávat tak v neděli ráno ve 4.30h mi, upřímně, moc nechutnalo, taky aby jo, když jsem zvyklej chodit z práce často až po půlnoci :-D.

Ale k závodu. Na start se stavíme do první půlky startovního pole - jestli mám dnes z něčeho strach, tak jen z toho, abych sebou někde v zápalu boje o přední pozice nefláknul... Přece jen a nezlobte se na mě, je dnes na startu spousta bláznů, co se budou cpát dopředu a budou chtít na vteřinu ochutnat ten pocit, jet na špici pelotonu. Nerad bych tak ochutnal nějakou dlažební kostku nebo obrubník... Přeci jen jsem už trochu starej na to, se tady chtít vyválet.

Cestou pod první kopec se tak snažím jet vepředu... Jedu tak, aby na mě moc nefoukalo, ale abych byl stále v kontaktu z nejlepšími ;-)... Chvíli lezu na špic a hned dělám své oblíbené grimasy (Voeckler se to možná naučil ode mě :-D) na fotografy... Jak jsem už párkrát psal: "...můžeš jezdit hovno, ale musíš to umět o to víc prodat"! Proto fotky u mého reportu končí v první třetině závodu :-D. Potom už nebylo co fotit, už nebyla síla ani na ty grimasy - znáte to, huba se stáhne do ustáleného výrazu zoufalce minutu před kolapsem :-D... Jak jsme narazili na 40. kilometru do prvního kopce, tak už mi nepomohla ani moje celkem slušná orientace jízdy v balíku.

Dech mi začal docházet velmi rychle a když mě předjelo asi sto lidí na prvním kilometru stoupání, bylo mi jasné, že si musím začít jet svoje tempo nebo by mi brzy došlo a jet tzv. "žebráckou operu" již od půlky závodu není to, proč jsem dnes do Bratislavy přijel. Po dalším kilometru proto vypínám hlavu a snažím se necítit bolest a koukat kolem sebe, kdo jede přede mnou a kdo za mnou nebo něco jako "mlha přede mnou, mlha za mnou" :-D? Na horizontu stojí fotograf Pepa Vaishar(díky za fotky do reportu ;-)/ www.josefvaishar.cz) a já marně přemýšlím, na co čeká zde, v hloubi startovního pole, když tu se od cesty ozve: "... Adélo! Jeď, jsi třetí ženská...!" Přemýšlím tedy, jestli Adéla vůbec večeřela nebo zda si mě zde dá, jako traťovku, jako studenej dezert :-D!

Ze sjezdu se snažím eliminovat ztrátu na závodníky vpředu... Přece jen mých 82 kilo živé váhy když se rozjede, tak něco střemhlav dovede - někdy se ty fyzikální zákony hoděj ;-). Jsme dole, jedeme ve skupině cca 30 závodníků, ač na špici se střídáme prakticky jen ve třech lidech... Tak alespoň tady si přidám jako domestik, něco málo užitečný, než přijde na 60. kiláku vesnice a první retardér :-((. Jedeme svižně, asi tak padesátkou a najednou borcovi přede mnou vyskakují řídítka z ruky a je zaděláno na pěknej průser...! Jeho kolo letí vzápětí přede mnou a chvíli ho hrnu jako buldozer... Jen zázrakem nekončím taky na zemi. Přední kolo mi zbytek závodu trochu hází do strany ale říkám si, buď rád, vole, že jsi celej, že sis nepřeházel kosti v těle!

A jedeme na Pezinskou babu, opět nikdo nestřídá, jsme na to jenom dva, pufám jak lokomotiva a vezeme si slušnej vláček za zády :-D. Hlavně v klidu říkám si, tohle je druhej kopec a to nejhorší nás teprve čeká... A to nejen třetí stoupání dne, ale i sluníčko začíná dávat najevo, že bude i dnes tropický vedro... Jen ta pláž na pobřeží je dneska v nedohlednu. Těsně před vrcholem kopce na posledním kilometru přes nás "letí" borec v černém dresu a když čtu jeho jméno na startovním čísle, Mário Kapusta, okamžitě hlásím hop hop hop, Mário Kapusto Cipollini! Zelenina jako zelenina, kapustu/zelí mám stejně rád jako cibuli! Asi i proto toho Marka Cibulku občasně prodáváme našim zákazníkům. Uvedený borec ke svému počínání natočil i pěkné video... klobouk dolů! https://www.youtube.com/watch?v=VwY89uP-NHs

Ze sjezdu do Pezinoku přemýšlím chvíli o tom, jestli mi ten předek po crashi jen hází, nebo zda nemám karbonovej ráfek naprasklej a za další zatáčkou mi nezmizí předek před nosem...? Rozbít si hubu nechci, to je jasný, tak nebudu myslet dál na blbosti a jedu dál... A jsme dole, hezky nás zde táhnou vinicemi, jedeme technický ale moc hezký a zábavný úsek, klikatici vinou révou během chvíle střídá panelová a vzápětí narážíme do posledního stoupání dne, pokud tím nemyslím cílové dva kilometry. Stoupání se utahuje a já přemýšlím, kolik minut bolesti mě ještě čeká a jak dlouhé bude ještě moje trápení? Silnice je prakticky celá schovaná v lese, Oscar zde nesmaží, to je dobře... Vyndávám druhou láhev z košíku a říkám sám sobě, dnes jsi toho v tom horku moc nevypil, tak aby nepřišly brzy křeče ;-)! Cestou nahoru sbíráme pár padlejch bojovníků, co to trošinku přepálili a valej se proti nám jako šutry z kopce. Těžko říct, jak jsem na tom pozičně, tipuju si nahoře, že budu někde v první stovce... A když si mám tipnout přesněji, tak třeba 59.? A ani nevím proč...:-D. A je tu sjezd, hezká silnice, sice úzká cesta, ale moc hezká, prostě krásnej technickej sjezd, to mě fakt baví a užívám si to! A když po chvíli odbočujeme ostře do leva a silnice se zde zvedá přes 10%, je mi jasný, že cíl není daleko! Co ale přichází dřív než cílová páska, jsou křeče :-O. A já si myslel, že už to nikdy nezažiju! Ale zase vím a pamatuju si, jak mám v tuhle chvíli šlapat - prostě nesmím moc natahovat nohy a jako "tichošlápek" s propnutejma patama k silnici tlačím rovnoměrně do pedálů... A pak se to stalo... :-D! Černý dres a Mário Kapusta opět přede mnou! "Je to rošťák ten Mário" (Policajt nebo rošťák) a zdravím Mária jen: "Hey Mr.Cipollini!" a nastupuji a míjím ho jako patník! Jsem v cíli, jsem rád, že to mám za sebou, projíždím pár metrů za pásku, beru si pití a zdravím dnešního vítěze Tomáše Kalojírose. Jeli pěkně, kluci vopálený, čas vítěze pod 3h v tomhle vedru s nastoupanými 1700 metry na 112 kilometrech je slušnej výsledek!!! A ten můj výsledek :-D? Na tachometru se zastavil čas na 3 hodinách a 18 minutách... Tak pokud by byl limit 10% z času vítěze, mohl bych zítra pokračovat dál... ;-). Ještě, že nemusím :-D!

Čekám na kluky a těším se už jen na společné pivo, někde u řeky ve městě! Sjezd do Bratislavy je hezkej, koukat na město dolů je impozantní... A v hlavě mi k tomu hraje Tublatanka "Dnes mám rande so svojím mestom". https://www.youtube.com/watch?v=fprlKUnxEzQ

Nálada je výborná, bolest je zapomenuta a pivo je dobrý a nekončíme u jednoho :-D! Nakonec se sluší poděkovat pořadatelům za pěkný závod, hezkou trať a skvělé zabezpečení po cestě a nakonec i bohatej bufet v cíli se sprchou pro všechny! Druhý den se koukám zpětně na výsledky a vidím u svého jména 47.místo celkově a navíc jsem skončil jako třetí žena :-D! Kde jsi byla Adélo? Asi jsi opravdu nevečeřela a chytla cestou hlaďáka.

Cuba Libre

První bod splněn - jsem tam, kde mám být :-D!

Tu som, netreba ma hľadať! A teraz chytro, chalani, cez mostík... ;-)

Steve Mc Queen v Sedmi statečnejch vyprávěl vtip o chlapovi, co skočil z nejvyššího patra mrakodrapu. A jak letěl dolu, v každým patře si říkal: ...ještě to jde, ještě to jde... :-:D

...jak říkal děda Homolka - tady bude jenom pláč a skřípění zubů! ;-)

Mám takovej divnej pocit, že to brzy přijde... a co? No přece hra, nejslabší máte padáka :-) ...

Poker face - kluci, já vás do svejch karet čumět nenechám! B-)

...do pr...., kolikátý už je to lámání chleba???!!! :-D

Tři generace na startu i v cíli - sport nezná věková omezení! ;-)

Regenerace - Chmelovit P4 ;-)