MÁTE APLIKACI?

MÁTE APLIKACI? Přijdu na benzínku.

Ještě ani nestihnu pozdravit a už to na mě letí: „Máte aplikaci?“ Nemám. Mám auto a chtěl bych natankovat. Jdu pro rohlíky. Stejná otázka. Jdu nakoupit jinam. Zase. Už z tý věty mám pár let husí kůži. Bez aplikace, kartičky a registrace si pomalu připadám jako trouba, kterej dobrovolně platí víc. Taky bych chtěl nějakou aplikaci. Na lidskou blbost. Občas bych ji mohl pustit i sám na sebe. Já totiž pořád chci prodávat kola tak, aby mě to bavilo a abych se za svoji práci nemusel stydět. Chci mít takový svoje klenotnictví. Krásnej, čistej obchod. Kola, na který je radost koukat a ještě větší radost na nich jezdit. Chci mít šikovný lidi, kteří vědí, co dělají. Umí poradit, mají zkušenosti a postarají se o vás. A chci je za to pořádně zaplatit. Jednou bych taky rád investoval do sebe a do svojí rodiny.

Pořád něco odkládám, někam se ženu, něco doháním. Abychom byli konkurenceschopní. Aby všechno fungovalo. A když je potřeba, vezmu hadr a uklidím si sám. S tím problém nemám. Fasáda může být oprejskaná, ale uvnitř chci mít všechno v topu. Jen mě občas sejme, když se veškerá ta práce smrskne na: „A jakou mi dáte slevu? Vedle to mají levnější.“ Jasně, každej řeší svoje peníze. Já taky. Jen bych byl rád, kdyby se do toho porovnání vešlo i to, že vám někdo poradí, kolo pořádně připraví, pomůže s problémem a za týden zavolá, jestli jste spokojení. Tohle přece taky něco stojí a něco znamená. Kolem nás ale jede sleva ze slevy. V cyklistice sleduju už třetí, čtvrtej výprodej během léta. Dřív se v létě prodávalo. Teď se vyprodává. Je nás moc. Zboží je moc. Účty se platit musí. Rozumím tomu až moc dobře. Jen si říkám, co budeme dělat dál. Za chvíli Black Friday. Pak Vánoce. Mezi svátkama další výprodej, protože lidi dostali peníze. V lednu další, protože je mrtvo. Pak jarní akce, prázdniny, vysvědčení… Kalendář už pomalu nepotřebuje názvy měsíců. Stačí kolonka „důvod ke slevě“. A než začnu rozdávat rozumy: jo, podíleli jsme se na tom i my. Tady v Kolokrámu. Taky upravujeme ceny, taky děláme akce, taky hledáme cestu, jak v tom přežít.

Nemám svatozář. Mám sklad, zaměstnance a faktury. Hledáme zajímavý zboží, který není na každým rohu a na kterým zůstane něco i pro nás. Jenže dneska ho za chvíli najdete někde napříč Evropou. Na e-shopu, tržišti, Facebooku nebo bazaru. A prodávají tam i obchodníci s normální prodejnou. Do toho další slevový festivaly, výprodejový slavnosti a akce na akce. Člověk už skoro neví, jestli kupuje kolo, nebo vyhrál soutěž o největší přeškrtnutou cenovku. Tak až začne Black Friday, rychle si něco kupte. A pak se nedivte, že to může být za měsíc ještě levnější. Třeba bude někdo zavírat a potřebuje prodat i pod nákup. Pro něj už to moc slavnej pátek nebude. Nemám zázračnej recept, co s tím, jak na to. Jen bych chtěl, abychom si vedle ceny všímali i práce, která za ní je. Aby dávalo smysl dělat věci pořádně, postarat se o lidi a udržet obchod, do kterýho se budou rádi vracet. No nic. Postěžoval jsem si. Díky každýmu, kdo dočetl až sem. Kola mám pořád v srdci. Jen mi tohle občas leze krkem. Přeju nám všem klid v duši.

A příště na benzínce? „Dobrý den“ by mi pro začátek úplně stačilo. 😉 Cuba Libre / Kolokrám

#svobodanakole #kolokram #cubalibre #cyklistika #kolavsrdci #poctivaprace