Mistrák

Vytvořeno

02.07.2019

A je to tady, neděle a mistrák :)! Je tu den, na kterej jsem se vlastně připravoval nebo chtěl připravit již od loňského prosince, kdy jsem se s kamarádem před koncem roku "vsadil", že nejsem ještě tak starej, abych se nevrátil a s číslem na zádech to s těma klukama opálenejma neobjel, se ctí sobě vlastní a mistrovskej závod nedokončil. Co všechno tomu předcházelo a jak mě to těch několik měsíců bolelo, nejen fyzicky, ale taky psychicky, si může každej, kdo sledoval od začátku mé počínání Projektu 44, sám představit :) ... Nebo třeba dohledat na STRAVA, kam jsem většinu svých tréninků nahrál... Nahrál, pokud mi nedošla baterie v Garminu. Občas jsem taky zapomněl vypnout computer, kolo hodil do auta a s tréninku či vyjetí po závodě bylo hned "tříkilo" :). Někdy, teda dost často, jsem se vracel z tréninků kolem 23h večer, kdy většina mých soupeřů už spokojeně spala(nebo provozovala příjemnější činnosti :) ). Každopádně jsem uvedenému závodu a přípravě na něj obětoval všechen svůj volný čas, respektive čas, který jsem ukradl své rodině, spánku a taky regeneraci svého starého unaveného těla. Jo jsem dement a když si něco řeknu, nebo se jen tak vsadím, musím to splnit a přes to prostě nejede vlak :). Ale zpět k závodu. Je ráno a jsem nervózní jak prvnička... Místo abych si užil plnými doušky dnešní, pro mě sváteční den, užil si volno od práce a odpočíval, tak se převaluju na posteli a přemýšlím - proč vlastně??? Proč jsem si ten pověstnej bič na sebe sám upletl, nikdo mě přece nenutil se gumovat půl roku dopředu. Jak jsem kdysi s radostí říkal, v plné formě, svým soupeřům z domácích, rádoby profesionálních celků: "... já nemusím, já chci...", tak teď mě to nějak přešlo :). Pověstný "klid na rotě" nebo před bouří(?) je ten tam :). Abych se nějak zabavil, tak koukám na Roadcycling.cz a čtu si redaktorovy předpovědi k dnešnímu elitnímu závodu, kde se píše následující: "V kategorii Elite oslabení Elkovu nahrává trochu profesionálům a také jim nahrává lehčí trať v hlídání vývoje závodu. Čeští profesionálové se každý rok snaží získat nějakou místní podporu u kamarádů v udržování tempa, ve stahování uprchlíků, v kolektivní práci. Rádi jim pomohou takoví závodníci jako je Jakub Svoboda a podobní. A když trať není nad jejich síly, tak mohou být platnými pomocníky, tomu závod v Trnavě nahrává. I když v začátku závodu je trať selektivnější, dalo by se předpokládat, že zde nebudou aktivní profesionálové, ale spíš hradecký tým, aby si vepředu udržel maximální počet svých závodníků a co nejméně "kamarádů" profíků. Do vývoje závodu může promluvit i počasí, především silný boční vítr a v tom případě opět určitá kolektivní síla. Jde o to, zda týmová, nebo napříč týmy, ale organizovaná profesionály." Nevím tedy, jestli se uvedenému mám smát nebo bejt naštvanej :) ... Některý články a myšlenkový výlevy, kdyby nevznikly, tak se taky vůbec nic nestane :)! Nooo, říkám si, když jsem teda ten kamarád profíků, tak se budu muset snažit taky dneska jako ten kamarád ukázat :)! Nervozita je v tu ránu pryč. Hrdina sa rodí v boji, tak ať si to pisálkové zapíšou za uši! (a co teprve my, kteří se řídíme úslovím: těžko na cvičišti, lehko v epicentru! :) ) Je 8h ráno a konečně můžu vstát, protáhnout v klidu celý tělo, rozcvičit se a jít se v klidu nasnídat. Start je plánovanej na pravé poledne a venku je již nyní výheň, jako ve stejnojmenném westernu. Jen ten harmonikář mi tu chybí. Ještě že mám klimatizovanej pokoj a namísto harmonikáře za mnou dorazil z Liberce kamarád, fyzioterapeut Petr Šifta, kterej mě má čas v klidu porovnat na lehátku. Soustředím se tak jen na dýchání, cítím každej sval a kloub v těle, je to taková parádní relaxace na poslední chvíli. Musíte se naučit (nebo se aspoň snažit :) ) každej sval jednotlivě cítit, vnímat a ony se za to potom odvděčí - to funguje, to maká, jak říká "děda Pája"! Petr mi ještě tejpuje přetížený levý koleno a já následně jdu na kolo, pořádně se rozjet. Vím, že to bude od startu pro mě nejtěžší a než se dostane ruskej stroj do provozních otáček, chvíli to bude trvat, tak mu musíme pomoct a zahřát ho na provozní teplotu! Jsem na startu. Zbývá pár minut, než nás vypustěj na trať a říkám si, co teda? Jet v háku, nešlápnout ani jednou navíc a šetřit síly v pekelným vedru, závod dokončit a vyhrát tím zmíněnou sázku? Nebo "vypnout ochranný obvody v mozku" :) a vsadit na ten pomíjivej, a přesto skvělej pocit, když šlapete nadoraz a práší se za kočárem? Lepší je pro mě světlo do očí, hvězdnej prach, pocit štěstí, ze tmy strach :)! Vítězství a nebo krach? Svět se točí točí, říkám si a volím varianu B! Budu na 100% bit, ale budu třeba chvíli vidět a pomůžu alespoň těm klukům opálenejm, když jsem ten kamarád :). Je odmávnuto a vyjíždí se na plný bomby z Trnavy ven... Je to dost nervozní a přes kruháky je málo místa pro všechny... Vypadá to, jako by vypustili divou zvěř. Hned na prvním kiláku to jde k zemi, pár vypletenejch karbonovejch kol a peloton se tím hned dělí... Jedu 65km/h po rovině a stíhám úplně poblitej čelo závodu. To je fajn začátek, ještě že jsem se dobře rozjel říkám si :). Za chvíli jsem zpět a jdu rovnou na čelo. Jedu k Peterovi Saganovi a říkám mu: ...jdu před tebe, jo?(...idem pred teba, áno? :)) Jsem kamarád Štybyho, tak nemusíš mít strach, že bych tě chtěl sundat :)... Peter se směje a nemá problém: ...nech sa páči, potiahni! :) Vepředu je s necelou minutou trojice uprchlíků, jsme na desátým kilometru, tak lezu na špic a pojedu chvíli to slíbený řemeslo. Je to alespoň po větru, tak tu snad pár kiláků vydržím a dovezu kluky pod kopec a tam už si sami nějak poradí, říkám si. Stalo se - na dvacatým kilometru jsem vyřešenej... Za vesnicí začíná dvoukilometrový stoupání a zde začíná úřadovat Pepík Černej a ide hore kopcom jak k ohni! Prošel jsem celým balíkem, nemůžu se v tom vedru ani pořádně nadechnout a mačkám ze sebe poslední energii, abych zůstal před kolonou. Kopec je obsypanej divákama jak na TDF, je tu super atmosféra, lidi fanděj a jak vnímám, mám tu i já sám dost fanoušků a to mě tlačí zpět. Člověk v těch momentech chvíli zapomíná na bolest a jede co to dá! Po pár kilometrech první skupina zvolňuje a dostávám se tak na chvíli zpět do hry. Na nic nečekám a jedu opět na špic a dávám si repete..., ještě jednu dávku než bude se mnou definitivní konec, říkám si! Vepředu je stále tříčlenná skupinka uprchlíků, jedu zase tempo pod zmíněný kopec a už mi to chvílema kříví hubu a kroutí nohy i na rovině. Jsme zpět a opět se nastupuje ze všech stran :). Jsem prázdnej, stejně jako ty dva bidony co mám na kole. Je tady 40.kilometr a právě mi rozhodčí v ringu K.O. počítá... Za kopcem se sjíždíme asi ve dvacetičlenné pole odpadlíků a míříme zpět do Trnavy, kde nás čeká následně dalších 9 kol, který jsou již po úplný rovině a natažený po hlavní cestě pro diváky, aby viděli lépe svůj idol a svého Jánošíka Petera. Hlavní pole opět zpomaluje a po dvaceti kilometrech přijíždím do města a do prostoru startu a cíle zase v balíku. Máme 70 kilometrů v nohách, první skupina se rozrostla na 6 statečných a ztráta hlavního pole se pohybuje kolem 3 minut. Tempo na špici jede především slovenská Dukla a stíhá tak Juraje Sagana, který je v úniku jako jediný slovenský zástupce. Peter, Štyby a spol. jedou v háku a čekají co se bude dál dít. Jedu s nimi po boku a čekám na další úkoly :) i když sil už moc nemám. A je tu další bonus tohoto zájezdu, tlačím společně s Erikem Baškou Petera, aby si ulevil... kdo to může říct, že tlačil čůrajícího mistra světa :)? Ještě, že foukal vítr na druhou stranu a nemám pochcaný svoje nový DMT-čka, říkám si :). V zápětí přichází sladká odměna v podobě čerstvých a studených bidonů, které dovezl na špic na svém hrbu v dresu Astany sám Jan Hirt! Jeden zbyl i na "kamaráda" to je fajn, jen kdyby tam byl taky nějakej leteckej benzín a dal mi ještě nějakou energii a byl jsem tady k něčemu užitečnej! Ze zvednutou vlajkou kolokrámníků se konec rychle blíží, jsem udřenej jak vůl, podlehl jsem vlastnímu tempu a jsem přibitej na kříži :). Jedu na špici, jsme na 120 kilometru a Štyby znovu atakuje, rád bych ho ještě chvíli potáhnul ale už na to nemám. Začíná žebrácká opera a jedu za oči v koloně, beru si nový bidony a v pekelný výhni se snažím ještě chvíli šlapat... Dojíždím do cíle sám s minutou ztráty na balík, do finiše je necelých padesát kilometrů, je vymalováno, dokonáno. Nicméně si konečně užívám tu skvělou atmosféru, mávám a směju se na lidi co pokřikují. Je to super a stálo mi to za to se tady alespoň na chvíli ukázat, pobavit se a bejt taky k něčemu platnej, věřte, v ten moment to ani tolik nebolí - ta pozitivní energie dělá divy :). Dojíždím na bufet za městem, kde na mě čekají moji kamarádi, co mi přijeli fandit. Martin, Karel i Petr mě chvíli přemlouvají, abych ještě pokračoval, nicméně už to nedává smysl, jsem zlomenej jak vzduchovka, už nemám sílu se dál trápit. Dávám si dvě piva na žízeň a je mi za pár minut o něco líp. Děkuji vám kluci za servis i podporu! Teď už zbývalo jen držet palce Petrovi Vakočovi, aby se mu podařilo odplížit se chlapcům z Elkovu a nenechat to na spurt, kde byl jednoznačným favoritem František Sisr. Bohužel se tak nestalo, nicméně klobouk dolů před tím, co Petr předvedl a jak rychle se dostal nazpět do formy. Pro mě osobně je to mimozemšťan! Gratulace patří zaslouženě i Frantovi Sisrovi, nový mistr je sice opět z Elkovu, ale pevně věříme, že se Františkovi brzy podaří vrátit se zpět do první ligy a ukázat ten náš dres, tu naší trikoloru celýmu světu :)! A co ruskej stroj P44? Prohrál sázku, to je jasný, ale ani není moc naštvanej, jel na to, na co momentálně měl a bylo to vlastně fajn. Co bude dál? Mám poslední cíl! Jakej? Vám to řeknu a vy to vykecáte! Děkuji z celého srdce ještě jednou všem, co mi psali před závodem milé zprávy a drželi palce, děkuji všem co mi fandili na trati a děkuji všem co fandili, fandí a snad budou dál fandit tý naší česko-slovenský cyklistice! Kamarád Cuba Libre