Na sever k majáku ... den osmý a devátý ... konec.

Přichází závěr jednoho bláznivého nápadu, jedné cesty k majáku a také tohoto příběhu. Blížím se rychle k domovu do Teplic a v sobotu chci zase zvednout Diverge nad hlavu :) Cesta, která začala díky jinému příběhu a není jen pro mě, splnila svůj účel. Má hlava zůstává paličatá, ale myšlenky urovnány, jak dál, vím ;) V klidu dočtěte poslední dva dny cesty a to je konec, zatím … :)

Den osmý. Rozloučím se s paní recepční, která se stává mou fanynkou :D a jak jinak v 8 hodin opouštím hotel. Čeká mě dnes nejdelší etapa a popravdě, tělo začíná být unavené. Celkově to není úplně ideální ráno ... Počasí ale vypadá slibně, polojasno, jen zase ten vítr. Jedu, už chci být v Míšni :)

Projíždím několik ospalých vesniček a postupně nabírám vcelku solidní tempo, i když, asi bych raději také spal :)

Kolem poledne, po 80 km jsem ve městě Lutherstadt, kde mě vítá zámecký kostel.

Až sem se jelo překvapivě dobře, i když hlava je dnes nějaká zamyšlená... Koleno je po bolavých počátečních 40 km zase v klidu a nohy stále točí pedály ve správném rytmu.

Ve městě doplním energii a prohlédnu místní zajímavosti v historickém centru …

jako je třeba zrcadlící se globus. Město je krásné, ale já dnes nemám dostatek času a proto brzy pokračuji v cestě. Mám to odhadem 150 km do Míšně, dnešního cíle.

Postupně se napojuji na Elberadweg a pokračuji podél vody. A dnes přichází první větší krize… Už se mi zkrátka nechce. Začíná mě bolet vše, co se dotýká kola :) Hlava je taky jak pitomá, jen těsně se vyhýbám autobusu ... Cpu do sebe vše co mám, tyčinky, gely, tablety :)

Trpím, posledních 100 km si fakt protrpím. Ale jakmile v dálce vidím katedrálu, přijde ten pocit … a znovu nabírám rychlost. Jen si nepoplést kola :)

Mám to, teď už to dokážu ...

po 230 km a těsně před 7 hodinou jsem v Míšni a už zase s úsměvem, mířím do penzionu. Jen na chvíli dosednu, vyřídím pár hovorů, odstrojím brašny a jedu hledat zdroj energie.

Ten nacházím rychle … a když je ten poslední večer „dovolené“ trochu to oslavím :)

Večeře, sice v dresu, ale v Míšni se nemůže odbýt.

Najednou mám zase sílu a energii :) co tedy jiného, ještě se projedu centrem a uličkami, které mi osvětlují jen lampy … jako každý večer …

pokochám se místní architekturou …

a vystoupám dlážděnou cestou až ke katedrále.

Já už zase nechápu, že ty nohy po tom všem v pohodě jedou :) a já nejsem a nikdy nebudu jen svým stínem ...

... člověk to kolo asi musí mít v srdci, nebo tam mám něco jiného :) … Jsem zpět v penzionu a mizím pod peřinu a vím, že zítra nemusím brzo vyjíždět, vím, že teď už to dám … nic už plánovat nemusím. Nur Dresden, Zinnwald, Teplitz und ich bin zu Hause.

Den devátý. Poprvé během této dovolené se vyspím, vstávám až těsně před devátou :) a v klidu posnídám. Tradičně, i zde působím u snídaně v dresu, jako zjevení :)

Odbije 10tá hodina a vyjíždím. Poprvé natahuji i návleky na nohy. Počasí se mi nelíbí, tradičně mokro a teď už opravdu zima. Jako kdybych si ten marast měl dnes vybrat za celou cestu.

Do Drážďan to utíká rychle. Jedu na pohodu, už nikam nespěchám. Tělo to má dnes jako odpočinkovou etapu, za odměnu ...

Trochu mě děsí, jak jsou místní oblečeni. Teplé bundy, čepice :) a já jen, jako vždy nalehko. Celou cestu mi vyšlo počasí, až poslední den je krutý. Ale co, za chvíli jsem doma, v teple a v suchu.

Na půli cesty mě chytá průtrž, čekám, raději počkám, než být durch. Na zmrzlinu mě přechází chuť. V dešti šlapu dál po staré známé cestě domů.

Projedu „3 zatáčky“ směr Altenberg a můžu být v klidu, je skoro hotovo. Domů do Teplic mi zbývá 20 km. Cítím úlevu a těším se nejen domů …

Vítejte v ČR … to poznávám hned, dle chování řidičů k cyklistům, trochu jsem za ten týden v Německu odvykl. No co, zase jen lehce gestikuluju :)

Před druhou hodinou jsem na Cínovci a s Divergem nad hlavou :) Po devíti dnech zpět v místě startu. Jen dnes prší a je 5 stupňů. Poprvé navlékám i rukavice, vím, ten sjezd z Cínovce si protrpím. Ale co, je mi to jedno, teplá vana čeká.

A co mě hřeje ještě víc … dokázal jsem to. Stačilo, když si paličák vezme něco do hlavy :) … a i díky těmhle dvěma talismanům … :) a ještě … kdo ví … ;)

V Teplicích se zastavím na pozdní oběd a odstavuji stroj, který bez chyby sloužil celou cestu, jen s jednou běžnou údržbou. Díky Divergi. To, že závada přišla další den, si ale ještě vyřídíme :)

Mé tělo to také zvládlo, překvapivě dobře. Ještě na tom asi nejsem tak zle … :) Ale přiznávám, nohy už mě bolí, ještě víc ruce a nejhůř jsou na tom mé dvě půlky, ty si teď už fakt nechtějí nasednout :) Důkaz, že když hlava chce, jde to …

Mám za sebou 1450 km v devíti dnech, jeden den mi zbyl, asi si zítra udělám volnou neděli bez kola, nebo ... :)

Už jen zapíjím… symbolicky, Kolokrámsky … dávám Cuba Libre :) na to, že jsem si kompletně splnil svůj cíl a věřím, že některý další, náročnější, se taky podaří …

Cesta, která pro mě měla ještě další význam je u konce … stojí za to nevzdat se a bojovat … protože, pokud to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec … ;) Tak zas někdy, třeba u jiného moře, váš Kolokrámník Honza.