Není každý den posvícení

Původní dohoda našeho týmu spočívala v taktice, že se Kryštof v sobotu při „reprezentaci“ rozjede na Tour Bohemia a v neděli se ve třech postavíme na start finále ČP na pražském Strahově.

Realita však byla nakonec zcela jiná, a i díky Kryštofově únavě, jsem nakonec stál na startu v Praze na Strahově sám. I přesto musím přiznat, že trať byla velice zábavná. Pokud bychom ji chtěli vyjádřit jediným slovem, zaznělo by „letecká“. Ač by se z pohledu nezaujatého diváka zdála jako exhibiční, v hlavách účastníků se rodil zcela jiný plán. Jen málokomu by se chtělo takhle na konci sezony kroužit někde pět hodin. I proto se hned po startovním výstřelu rozjelo raketové tempo. Někteří jezdci sice zkusili pár nástupů, které by mohly nadělit pole a oddělit nějakou nadějnou skupinu, ale po chvíli bylo jasné, že skočit do úniku se nepovede. Peloton tak postupně řídl spíše konstantním rychlým průměrem a z toho nakonec vykrystalizovala sedmičlenná skupina.

Na to, abych něco vymýšlel a pokusil se do ní dostat jsem se moc necítil, a tak jsem si raději hlídal pozici v hlavní skupině a směrem k cíli se ji snažil podržet. Tato snaha mi nakonec vynesla docela slušnou jednadvacátou pozici.

Na víc holt nebyla síla, ale ani tento výsledek z mého pohledu není špatný.

Vesi