Prach střídá voda, ale takový je život

Pražský MTB pohár, Zličín První závodní klání na domácí půdě na nás bikery čekalo na pražském Zličíně. Úvodní závod pražského MTB poháru se měl jet na velmi rychlé trati se spoustou technických zatáček a dalších záludností, které dokázal tým Calabrone na původně pusté louce vymyslet. Tedy takto jsem si vyhraný závod vybavoval z loňského roku. První závody jsou zvláštní, nebo je jejich atmosféra prostě jiná, než když se balení a cestování během sezóny stane rutinou. I proto jsem usedal za volant se smíšenými pocity. Cestou do Prahy se mi při zvuku dopadající vody na kapotu chtělo čím dál tím méně startovat. V hlavě se mi točila dokola nervozita, myšlenky na déšť, nervozita, zima. Rychlá trať už díky počasí na Zličíně dávno nebyla, naopak se proměnila v bahnité lázně. Doufal jsem, že většina závodníku podlehne depresi z podmínek a na start se nepostaví. Byl to přeci jen první závod sezóny a nestojí za to nastydnout! Opak byl ale pravdou, každý byl nadržený ukázat své natrénované hodiny z Mallorky a jiných destinací. Škarnitzl, Boudný, Ulman, Bogár, Nesvadba, Ježek, ti všichni se chtěli stůj co stůj poprat o podium. I přes zimu a déšť byli všichni nažhavení, až se z nich kouřilo a odhodlání závodit naplno. Byl jsem asi jediný, komu se v hlavě motaly zcela jiné pocity. Cestou na závody jsem se totiž dozvěděl velmi smutnou zprávu. Můj známý po dlouhém boji s nemocí zemřel. Byl hodně mladý a tak bojoval dokud to šlo. Co ten by asi dal, kdyby si mohl zazávodit. I v dešti a zimě…. Určitě by mu to bylo jedno! Přestal jsem tedy fňukat a začal jsem dělat to, co mi jde nejlíp. Připravil jsem se na závod a pořádně odstartoval. V prvním kole se mi ale po slibném startu příliš nedařilo a při boji o pozice jsem se poroučel k zemi. No nic, rychle zpátky do sedla a znovu se zkusit dostat do souboje o vavříny. Bohužel pro mne za to Škarna vzal velmi brzy a jako jediný mi definitivně zmizel z dostřelu. Cílem jsem po stíhací jízdě proklouzal na velmi slušném druhém místě. Soukromým vítězstvím už bylo jen to, že jsem včas prozřel a jsem rád, že jsem mohl jet v blátě, zimě a dešti a vlastně i za to druhé místo. Ňumi