Rychlonožka opět v akci

Na první časovce na Milíře, po týdnu ježdění na kole, se ani nedaly očekávat žádné zázraky, spíš šlo o první test nohou a zodpovězení otázky, jak moc zaostanu na třech kilometrech za nejlepším časem. No co si budeme povídat, dostal jsem pěkně nařezáno. Druhý test se pak jel z Kryštofáku do Křižanského sedla. Byť jsou tyto časovky určené hlavně pro silniční kola, v některých partiích by neškodilo jet na kole trekovém, ne-li raději na pořádných balónech horského speciálu. Silnice je místy opravdu ve zuboženém stavu, a k tomu ten silný protivítr... Po pár těžších trénincích už nohy sice měly trochu lepší formu a já pocit, že nejsou ze sýra, do ideálu nicméně hodně daleko. Následovalo setkání s cestou Na Slovanku. Kdo tam nejede na velkou placku až k Arnice, jako by nebyl. Tohoto nepsaného (mnou vytvořeného) pravidla jsem se držel a do posledního terénního kopce jsem to vyjel dle plánu. Asi nejlepší pocit ze všech pěti časovek. Čtvrtý test boje proti času se jel na nové trati z Oldřichova na Bílou Kuchyni. Šest kilometrů po zcela novém asfaltu, sklon místy k 15%, je asi nejhezčí kopec v širokém okolí. Cestou na závody jsem se bohužel nezastavil v kovošrotu, kde bych si za odevzdané olovo v nohou vydělal minimálně na startovné a určitě by mi zbylo ještě něco na cestu domů. No co si budeme povídat, na takový kopec s těžkýma nohama to bylo utrpení od prvního do posledního metru.

... ještě pojeď! ...

"Grande“ finále se jelo jako vždy z Kateřinek na Maliník. Bohužel, nebo snad díky prováděným pracím na silnici, se musela trať zkrátit o jeden celý kilometr, byť ten nejjednodušší. Na tomto kopci platí dvojnásob pravidlo o velké placce, takže od prvních metrů trhám nohy. Těsně před cílem mě o minutu dojíždí lehkým kadenčním tempem (převod odhaduji velká vepředu a 21 vzadu), nohy jak špejličky, aero přilba, zřejmě někdo z STS Chvojkovice Brod. To na pocitu nepřidá, ale co. Později se dozvídám, že to byl no ten, „Škarna“, no Honzo seš fakt trochu jiný level, gratuluji!

... až na Bílou Kuchyň, kde to "zavonělo" :-)

Na tu bídu, co jsem předváděl, to nakonec stačí na celkové vítězství v mojí kategorii v celém poháru. I když je to i díky absenci některých závoďáků, ale na to se historie neptá, že :-). Sečteno podtrženo: Forma sama od sebe do klína nepadá (a to je dobře), naježděné kilometry za volantem se opravdu nezúročí, byť jen trochu do síly v nohou, a to už vůbec nemluvě od sedění u PC. A nakonec, když nohy křičí ne, je potřeba si vzpomenout na Jensovo „shut up legs“ a jít holt trochu přes hranu. Za rok na viděnou, už teď se těším. Rychlonožka