Únik - den čtvrtý.

Den 4. začíná:
Bééča, člen naší chrabré jednotky připraven odvést i tohoto dne jen to nejlepší. Pokud vám denní hlášení připadají poněkud jednotvárná, věřte, že celá tato mise jednotvárná je. Ale nyní už k dennímu výkazu.  
Trousící se vojáci se plouží na sraz. První pohled ráno z balkónu donutil nejednoho zalamentovat na počasí. Druhá varianta byla, zatáhnout závěs a dělat, že tam ty provazy deště nejsou. Ale situace se naštěstí zavčasu uklidnila.  
Dnes byl velký den! Na inspekci dorazil i sám Polní Maršálek, maskován nenápadnou červenou uniformou. A také Majitel Malorky, agent hrající to na obě strany. Pověstný svými vtípky, odvést několik mladých, nezkušených ubožáků vždy na druhou stranu ostrova a bezdůvodně je tím vyřadit z bojů na několik dalších dnů. Svou ostražitost nesmíte nikde polevit.  
Jak je vidno ze snímku, jistá voda na silnici zbyla.  
Ale vyčasilo se. Toto je "tlačený terezín". Má pomoci tlačenému. Ovšem je-li tlačený netrenovaným jedincem, stane se mu nejspíš koncentrákem.  
Jisté slušné vychování se Ňůmimu upřít nedá. Jde-li do úniku-rozloučí se.  
Později usoudil, že to nemá budoucnost a posečkal na skupinku pronásledovatelů.  
Ta si nenechala nic líbit a pustila se za Ňůmim s mimořádnou vervou.  
Naskytne-li se šance nasednout na kruháči do mašinky - je nezbytně nutné jí využít.  
A ocitáme se ve výjezdu na Svatý kopeček. Toto je moment, kdy mne opouští Ňůmi.  
Zanedlouho mě dohnal také Adam.  
Tomu jsem stihnul udělat ještě jednu fotografii na památku. Dále pokračoval sám.  
Následně mě předjel sám Velitel. Ani se neoptal, jak se mi vede. Gentlemanské chování z této války dávno vymizelo.  
Dobytí Svatého kopečku za tu námahu ovšem stálo. Jednotce teprve teď začíná docházet, co vlastně dokázali.  
Ještě jeden snímek jen pro Vás.  
Následný sjezd neznamená konec denních bojů. Vlastně....naopak!  
Krátký pohled do první línie, před výdejem proviantu. Vše se zdá v pořádku a pod kontrolou.  
Proviant na devadesátém kilometru byl tak akorát. Každý si poručil, co komu libo.   Krásná chvilka klidu a míru.  
Adam mi na cestě zpět na frontu ukazuje legendární "véčko". Jen nevím jestli to znamená "viktorku" nebo "vyliž si". Těžko říct, takhle z hlavy.  
Bééčův mohutný nádech před usednutím do sedel.  
Velitel zkusil ještě jeden fígl. Ale nevyšel..  
Omlouvám se za nekvalitní uspěchaný snímek. Je to pouze momentka dokumentující poněkud nepřehledný okamžik.  
Krátké zastavení na poutním místě, kde se nechali zvěčnit tři členové: Adam.  
Ňůmi.  
A Velitel.  
Soudě dle zvolených převodů, byla situace věru hektická.  
A stále se stupňovala.  
Ona ta cyklistika, jak jsem si všiml, je vlastně jen o pravidelném pokládání levé a pravé nohy. Toto činiti pravidelně a vytrvale.  
Důležité je nepodcenit zásobování nohou správným střelivem. Jinak se strojek zasekne a jste v háji. Stanese-li tak, povětšinou následuje smutný příběh.  
A tak utíká dnešní den svým monotóním tempem jednotvárných pohybů.  
Jednotka bičována poryvy větru a vody tříštěnou o nedaleké útesy, stále kompaktně pospolu.  
A s odhodlaností móře, vytrvale vysílající své vlny proti břehu i my vytrvale pokládáme nohy v pravidelném rytmu jednu za druhou.
.  
Cíl je již velmi blízko.  
Vyjetí na posledních kilometrech by se mělo činiti na lehký převod. Velitel toto evidentně ignoruje, pro imidž.  
Doplnění cukrů je důležité. Zaplaťpánbů, že ho do toho Američané sypou tolik!  
Dnešní fotografování jednotky v boji trvalo přesně 5 hodin a 34 minuty. Pak jsem na zbytek dne dostal volno!  
Říká se, že vojáci ve Vietnamské válce hodně hulili marihuanu, aby otupili každodenně je obklopující zrůdnosti. I my máme prostředky, pomáhající nám vyrovnati se s každodenními bestiálními zážitky a připravit na ty následující.