Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.

CZK

EUR

Měna:

Únik - den pátý.

Vytvořeno

20.01.2014

Den 5. Krásné ráno, co říkáte? Proč si ho nezhyzdit soubojem cykloeg, že? Pozice pozorovatele-fotografa-vyprávěče je někdy o nervy-nohy-plíce-kůži. Ale tohle není focení olympiády v závětří reklamních banerů, to víme, a proto vyrážíme.

Náš drahý Polní Maršálek na inspekci měl jakési drobné problémy s koňem. Velitel se mu jal pomoci a Agent, který to hraje na obě strany radil. To mu jde. V kopci mi ochotně radil co s převody, ale o tom později.

Jednu kávičku, prosím. Leptati si žaludek nezměrným požíváním kávy je vůbec fetiš těchto vojáků. Navíc si uvědomili, že bez mléka je devastace účinější a jali se všichni píti tento nápoj jaksi "nasurovo". Jsem rozhodnut zůstat člověkem i během této mise. Mlíčko a dva cukříky jsou pro mě potvrzením, že mi ještě nezačala odumírat mozková centra jedno po druhém.

Jednotka drží formaci před první stečí.

Která ostatně přijde zanedlouho. Je to nevyhnutelné.

Ke konci první bitvy jsme projížděli kolem krásné vesničky. Určitě na ceduli byl napsán i její název, ale držeti se ve formaci je pro reportéry dosti bolestné a vysilující. Viděl jsem na tu ceduli jak přes metr vody. Proto vám neřeknu její název.

Ještě doutnající zemí se trousí zbytek jednotky, aby se zformovala na další steč. Agent, který to hraje na obě strany, Polní Maršálek, zbytky mužstva...

Tempo následné bitvy udávali dva vojíni vpředu. Mlátili se hlava nehlava, až z nás zbyla jen Hrstka Zmatených. Ale pravda je jednoduchá-vrchol kopce dříve, či později přijde. Agent, který to hraje na obě strany znovu ukázal svou nevyzpytatelnost a jal se mě okřikovat, ať ihned shodím převod zvaný "Španěl". Nemělo cenu mu vysvětlovati, že pohnu-li malíčkem, omdlím. Bylo to od něj nehezké-stříleti do vlastních řad, ale ve finále to byl možná jen strach z vlastní chvilkové slabosti. Oni ti cyklisti jsou mazaní.

Následně oba cizí vojíni utekli a nám dali oddychu.

Po dobytí dalšího těžkého kopce se naše zdecimovaná jednotka snažila poskládat ztracenou formaci čekáním na všechny své druhy. Nebyli jsme sami. Kazaši se taky sbírali a dávali do hromady.

Musím uznat, že naše je výrazně rozmanitější.

Na začátku třetí bitvy se opět projevil egocentrizmus jedinců naší jednotky. Nepřibrzdí, neporadí, nestaraj se. Brrr. Dezerce byla za těchto okolností jediná varianta, jak zůstat člověkem a nestat se silničním cyklistou i s jejich démony. Američané mi pomohli doplnit zásoby cukru.

Polní Maršálek s jedním řadovým vojákem mě v tom nenechali a zůstali věrně se mnou.

Následný přesun na základnu již proběhl v mírumilovné atmosféře.
>Přátelé, kamarádi - zítra naší jednotku čeká volný den. Možná nahraju pár snímků, možná ne. Další boje jsou plánovány, až na úterý.
A sledujete to vůbec někdo? Mám se s tím dělat i druhou půlku války? Velitel mi stojí těžkou botou na hlavě, že prej na to nikdo nekouká a tudíž mě asi nechá zastřelit pro výstrahu.