Únik - den sedmý.

Vytvořeno

22.01.2014

Den 7. Drazí přátelé, dnešního rána se v dalekém Španělsku na tažení zformoval mohutný pluk plný výtečných vojáků všech hodností. Byla to předlouhá, pět a půl hodiny trvající bitva uprostřed hor, ve které zbylo místo i na kuráž. Jsem poměrně těžce raněn do obou lýtek, kolen, stehen, prdele i zad a přesto to byl vynikající den!

Za časného rána se stíny pluku polehounku plíží i stín testu Agenta co to hraje na obě strany, který se jal hned v prvním vlnění vytěžovat celý pluk. Jeho pokusy byly poměrně kvalitní.

Ale jeho hra nezanechala na pluku naštěstí citelné ztráty a situace se opět - jako tolikrát již, uklidnila.

Když jsme se strategicky přesunuli pod hory, byla nálada v pluku spíše příjemná, až rozverná. Jednou i Velitel v dobrém rozmaru zvolal, nechť ho vyfotím s jakýmsi Beenitchem. Což jsem obratem udělal.

A protože i na začátku první přestřelky onen Beenitch byl stále po boku našeho drahého Velitele, stiskl jsem spoušť ještě jednou. Od pohledu se jednalo o sympatického vojáka. Když opouštěl pluk, dokonce mi i zamával!

Ale velice brzy se stala zvláštní věc. Snídaně mi z neznámých důvodů začala prosakovati ze žaludku do krku a odsud do úst, což bylo krajně nepříjemné. V půli této divoké a nepřehledné situace, kdy jsme mezi serpentýnami na obě strany viděl jen pálící vojáky a nedokázal se zorientovat, kdo jest přítelem a kdo nikoliv, se mě ujala na chvíli Katarína. Ale zanedlouho jí píplo cosi na řidítkách, což jí spustilo jakýsi zkrat v mozku, zamumlala něco o intervalu a odjela. Můj dohled se zkracoval s vyčerpáním.

Na konci zůstalo jen doutnající pole. Elitní jednotka Lebek roztroušena po bitevním poli. Situace na draka. Všichni pryč, já raněn uprostřed cizí země. A tu se z dýmu zjevila postava. Přítel, charakter, voják, který se jal mě zachránit.
Na konci zůstalo jen doutnající pole. Elitní jednotka Lebek roztroušena po bitevním poli. Situace na draka. Všichni pryč, já raněn uprostřed cizí země. A tu se z dýmu zjevila postava. Přítel, charakter, voják, který se jal mě zachránit. Škárna.

Zanedlouho se zjevili ještě dva obrysy a Jednotka opatrovníků s kuraží postavit se silničářským démonům Urvatovi a Neodpadnoutovi pevně čelem se rozrostla na tři! Už jakýsi Churchill řekl, že úspěch není definitivní, prohra fatální, ale kuráž vytrvat je to co se počítá.