Ve stínu …

Ve stínu…

… jen tak si jedu krajinou. V klidu, nic neřeším, nic nebolí, jen na sebe nechávám působit okolní svět - přijímám ho takový, jaký momentálně je...
Chvílemi fouká zběsile, ale šlapu a nechávám pocity a myšlenky volně plynout a ty přicházejí a odcházejí…

Projíždím místy a zátokami na druhé straně ostrova kolem Alcúdie – a je to zase jiný pohled. Prostě změna.

I po těch třiceti letech se tady pořád dá objevit něco, co ještě neznáš, ale takové je to vlastně i doma okolo chalupy, jen se musíš chtít dívat a nezatěžovat hlavu tím, co nevyřešíš .
Doba, kdy jsem jen zběsile šlapal do pedálů, je asi nenávratně pryč - přichází doba "zběsilého" relaxu, asi to tak má být. Chce to jen vystoupit z řady, schovat se stranou do stínu a víc se dívat kolem sebe… Nadechnout se. Cítit mořský vzduch.

Napít se piva nebo vína (kterého, jak říkával ředitel Mallorcky pan Roman, není nikdy dost ) a nechat všechno jen tak plynout. Komu se dobře dýchá, tomu se dobře žije 
A když večer po návratu z výletu potkáš na hotelové recepci legendu, pana Cyklistu!, pana trenéra Vojtu Červínka, máš hned důvod k úsměvu. Přijet si v jeho požehnaném věku na Mallorku s kolem? To je požehnání samo o sobě.

Jak říkají místní domorodci: „La vida buena es cara. Hay otra más barata, pero eso no es vida.“ / v překladu “Dobrý život je drahý. Existuje i levnější, ale to už není život.“ 

Tak carpe diem.
Hezkou neděli všem! 
Cuba Libre